Po závodě

Mini závod orientačního běhu

0
Před závodem

Před závodem

Dne 28. září 2016 uspořádal náš oddíl mini závod v orientačním běhu pro nejmenší a začátečníky v lese u Knížecího rybníka.

Počasí přálo a tak se na startu sešlo 10 malých závodníků, pro které byla připravena fáborkovaná trať a jednoduchá trať pouze podle mapy.

Nakonec všichni účastníci zvolili fáborkovanou trať, kterou převážně absolvovali s rodiči. Tři závodníci si troufli i bez rodičů.
Při vlastním závodě nebyly k dispozici kódy kontrol a tak každý závodník musel určit, která kontrola zakreslená v mapě je ve skutečnosti ta jeho. Na trati byly dvě falešné (nezakreslené) kontroly za jejichž chybné naražení byla pětiminutová penalizace.  Všichni závod zdárně dokončili a nikdo se neztratil.
I když o dosažené časy nešlo, výsledky jsou uvedeny níže.
Všem účastníkům blahopřejeme a budeme se těšit na příštích akcích SK Kotnov Tábor.

 

Treninky orientačního běhu pro nejmenší (do 10 let a začátečníci) viz. facebbok: Orientační běh Tábor – tréninky

Kontakt: 777 603 927

 

Výsledné časy:

 

Děti s rodiči

Po závodě

Po závodě

Jolana D.        10:03

Antonín W.     10:03

Nikola V.        15:22

Štěpán V.        15:22

Jakub P.          21:28

Veronika P.     21:28

Andrea P.        14:07 + 10 min penalizace

Samostatně

Jan W.            19:01 + 10 min penalizace

Vendula D.      19:01

Zita P.             18:01

image

Když se na skoro rovině objeví vrstevnice

0

V sobotu 7. února se v blízkosti Vlkova u Veselí nad Lužnicí konal jeden ze závodů jihočeské zimní ligy v orientačním běhu. Pořadatelé si tento závod nazvali „Vlkovská vrstevnicová výzva“ . Podle místa konání to vypadalo na skoro rovinatý terén, a tak tu byla otázka jak se tam dostanou ty vrstevnice. Fígl pořadatelů byl v tom, že pro závodníky připravili mapu s vrtevnicemi s ekvidistancí 1 metr. Rázem to pak na mapě vypadalo jako někde v kopcovitém terénu.image
Po příjezdu na místo shromaždiště jsem možná nebyl jediný, komu se z vyhřátého klobouku (myšleno auta) nechtělo. Venku pěkně mrzlo, a to se člověk musel ještě převléct do běžeckého. Už při pomalém rozklusáváni cestou na start mrzly primagesty na rukou,a to zavod ještě nezačal.
Vlastní závod z mého pohledu vypadal takto.
Na startu jsem si převzal mapu i popisy 22 kontrol cca minutu předem a mohl jsem se tak pokochat kopcovitým znázorněním jinak rovinatého terénu. Obzvlášť byl krásný pohled na mapu skoro bez cest a dalších detailů. A pootočené poledníku oproti okraji mapy vůbec nevadily, protože osobně mapu vždy skládám na menší formát potřebný pro jednotlivé posupy mezi kontrolami. Mihlo se mi hlavou „ konečně procvičím své mozkové závity a vyzkouším si jak dobře vidím na dálku“. Což o to, to už jsem dávno věděl, že lampionek 15×15 uvidím teprve až u něho budu, ale alespoň jsem si do závodu odstartoval s malým handicapem a mohl jsem se jen sám překvapit.image
No nestalo se. Hned na 1. kontrolu jsem si to šinul lesem více vpravo a odrazil jsem se až od snad jediné v mapě zakreslené rýhy, za což patřil pořadatelům můj dík a začal jsem se tedy do mapy koukat pořádně a hezky si dohledal svou kontrolu. Jenže jsem se nepoučil dost. Při štrádování si to na druhou kontrolu jsem zase trošku odflákl tu mapu a objevil jsem se moc blízko jakéhosi statku. Zase jsem si tedy kontrolu dohledal a vyrazil na trojku. Můžu jen konstatovat, že jsem to vzal vice vpravo a nechal se stáhnout, v mapě neuvedeným průsekem, až k další rýze, a opět jsem pořadatelům děkoval a sám si pořádně vyčinil. Následně jsem si kontrolu dohledal a hlavně jsem zmírnil své tempo a začal opravdu pořádně číst mapu.
Tato taktika se mi vyplácela a já trefoval kontroly bez problémů, i když jsem je z dálky neviděl a prodral se minimálně dvěma hustníky.
Jednou zajímavostí v tom terénu bylo to, že se mi na jihu u 15. kontroly zbáznil střelka busoly. Pořad ne a ne ukázat jeden směr. Vypadalo to na to že je tam magnetické podloží. Ale vysvětlení bylo prozaičtější. Vše způsobovalo to vedení vysokého napětí.
Při závodě jsem potkal i pár dalších co se prali s teréními nerovnosti a mapou. Nejvíce se mi zjevoval Ivan G. A parkrát jsem zahlédl i závodníky z našeho oddílu, kteří nejenom, že běželi, ale někteří slézali vysoký skalní sráz dokonce ve skupině.
Je jasné, že jsem se do konce závodu setkal cca třikrát tvrdě se zemí, ale to bych asi nebyl já, kdyby se to nestalo. Pomyslnou cílovou čáru jsem proťal v čase 56:53 a ihned mne pořadaleté informovali, že se mým svěřenkyním zase závod vydařil. Tak že náladička byla parádní a už jen se ohřát v autě a znovu ucítit všechny své prsty na rukou a taky na nohách. ( což se podařilo teprve až po příjezdu domů ). image

Výsledky našich členů:
Kategorie C
(První byl kluk)
2 Barbora Příběnská 16:43
3 Katka Kosobudová 17:58
8 Anna Kosobudová 40:57

 

imageKategorie B

(První tři byli muži)
4 Helena Hudečková 47:19
5 Lenka Kosobudová 49:20
12 Petr Hudeček 61:28
14 Jarda Hudeček 63:32

16 Alena Zemanová 65:28

Kategorie A

6 Jiří Vébr 56:53

 

Vlastní GPS zakres s tratí je zde 

 

 

Bez názvu-1

4. Sněhulákův kufr – Třeboň

1

Koukám, že letos žádný článek na stránkách. To se nezávodí nebo co? Ale závodí. I když to nejsou nijak velké závody, přesto zážitek byl velmi, velmi silný. Tím závodem byl 4. Sněhulákův kufr v Třeboni, který pořádali Tišší.
V sobotu 17.1.2015 před obědem odjíždíme za pošmourného zimního (i když to zimně vůbec nevypadá) směr Třeboň. Zázemí v Mikrobiologickém ústavu kousek za Třeboní je přímo luxusní.


Z popisníků je patrné, že o množství stromů na trati opravdu nebude nouze. A ještě jedno překvapení před startem. Pro kategorii „A“ a „B“ nastala drobná změna. Do tisku se vloudil šotek, který trochu upravil mapu. A tak na místo vyznačených kontrol, bude mapa rozdělena mřížkou (stejně jako šachovnice) a u každé kontroly na popisníku bude upřesněna poloha lampiónku (např. D8, E6, …). A aby toho nebylo málo ještě nás před závodem upozorňují, že pro kategorii „A“ je první kontrola umístěna na ostrově rybníka : „…ale nebojte rybník je vypuštěný“ (no tak to nás uklidnilo).

Samotný start prvních závodníků je ve 12:15. Pomalu, za doprovodu kapek proudících z nebe, odcházíme na start. A pak to přišlo. Vybíhám. Asi po 200m stojím na okraji rybníka, hledím nevěřícně na ostrov, kde je ona první kontrola, a dumám jak překonat „vypuštěný“ rybník. Hluboké šlápoty v řídkém bahně, které patří závodníkům přede mnou, naznačují, že to nebude nijak jednoduché. Ještě chvíli pobíhám po cestě a pak se co nejrychleji vrhnu do bahna. No ještě že od toho ušetřili zbylé dvě kategorie. Ach jak jsem se mýlil. Nesmíme zapomenout, že ne všichni závodníci běhají přesně podle mapy. Někteří běhají také na lampiony a tak při zahlédnutí onoho lampionu (v přesvědčení, že patří jim) se vrhají také do bahna. Je jisté, že po této kontrole, už nevnímám déšť, vodou zalité louky, a další nástrahy na trati. Je to docela nová zkušenost, běhat s mapou bez udání směru a vyznačených kontrol. Ještě k tomu žádné listí na stromech a krajina s nádechem šedi. Ke vší smůle na 21 kontrole ztrácím popisník. V neštěstí mne zachránil jiný závodník, který měl zase poškozenou vrchní část mapy. A tak běžíme spolu a vzájemně se doplňujeme. Já mám mapu on popisník (jen mu sotva stačím). Po zdolání cílové kontroly jsem rád, že je to za mnou. Posléze se dozvídáme, že mezi kontrolou 18 a 19, si někteří (nechci jmenovat – 3.místo kategorie „A“) závodníci ušetřili vysledek400-500m, ale za cenu ponoření se do chladné vody.

Závěrečné vyhodnocení je ovšem potěšující. Svěřenkyně Jiřího Vébra obsadily první tři místa (foto Jiří Vébr) kategorie „C“, Jirka pak třetí místo kategorie „A“. Nás ostatní si jistě najdete ve výsledkové listině.

Po ukončení závodu se naše rodinka odebrala na zasloužený relax do bazénu se slanou vodou v lázních Aurora.

Poděkování patří Tichým. Krásný závod, silný zážitek, …

Dušan

ikona OB

Pimonův kufr 5.10.2014

1

vyhlaseniV neděli 5.10. se konal závod jihočeského žebříčku vJara Písku (na Křižatkách). Do tohoto lesa jsme v posledním roce zavítali již několikrát, a přesto se mi zdá,že les vypadá pokaždé jinak (snad je to ročním obdobím?).

Tentokrát si pro nás pořadatelé (OPI) připravili krátkou trať, a já chválím zejména stavbu tratí, která minimálně ve veteránských kategoriích (kde jsem si prohlédla tratě vícero kategorií) prakticky nedovolila závodníkovi používat cesty, což se mi zdá fajn. Z vícero úst jsem slyšela, že to bylo lehké (znělo to pochvalně) a že byly lamiony vidět zdálky. Tak nevím, asi jsem běhala v jiném lese :-) Mě to přišlo stejně těžké/lehké jako kterýkoliv jiný závod. Světle zelené hustníky jsem v terénu nepoznávala, pro mě byly stejně průběžné jako čistý les, ve kterém byl často nějaký podrost. Já osobně udělala několik drobných chybek, většinou jsem neudržela azimut, a ke konci závodu dokonce orazila cizí kontrolu! (byla na postupu, jen 4mm v mapě dříve), no ale naštěstí jsem si všimla jiného kódu, domapování se k mé správně kontrolě trvalo dalších 40 sekund…

Celkově se oddílu dařilo, na bednu dosáhla většina z nás, kromě Jardy a Martiny, kteří měli hodně obsazené své kategorie, a to nejen Jihočechy, a holek Doleželových, které to v HDR berou hlavně výukově. Pořadatelsky zvládnuto velmi dobře, tentokrát musKTA v Piskuím jen chválit.

ikona OB

Šumavský kufr 2014

2

O víkendu 20-21.9. jsme po dvou letech zavítali  opět do takřka horského terénu v okolí Kašperských Hor. Sobotní krátká trať v Opolenci se vyznačovala větším převýšením a hlavně velkou spoustou kontrol (standartně kolem 15, Petr v H21 jich měl dokonce 26). Potíže nastávaly hlavně v částech lesa se zeleným šrafováním, což byl poměrně vzrostlý , řidší porost, kdy viditelnost do dálky byla nulová a chytit se nebylo vlastně čeho. Tam nechal minimálně pár minut snad každý (já osobně 3). Z oddílu nás soutěžilo v sobotu 14 (slušný počet), tak bylo i co fotit :-) Posbírali jsme i pár cen (Anička DL 2.místo, Hela D45 3.místo a Alena D65 3.místo)

Nedělní klasika se přesunula o 20 km dále do Zálesí u Drážova a nabídla ještě větší převýšení než Opolenec (mnohdy i dvojnásobné). Dopoledne se mračilo i počasí, asi hodinu i slušně pršelo, ale do lesa nás vyrazilo všech plánovaných 10 kousků (Svobodovi byli jen v sobotu). Únava, dlouhé vzdálenosti, ale i zranění ze soboty (Petr si nabodl holeň na pařez) však nedovolily závod dokončit Petrovi ,Jardovi a Davidovi, ostatní to zvládli, byť s časy vysoce nad standarty pro klasickou trať. Milan se pral s trasou H45 (7,7 km/240m) 155 minut, což byl skoro heroický výkon.  Alča po pár mapových škobrtnutích začala cestou sbírat houby (do tašky kterou si již pro tyto účely nesla s sebou). Uspěla opět Anička DL 2.místo a Hela D45 1.místo. Vyzdvihnout musím i nedělní bohaté ceny pro vítěze (vejce a moira ponožky pro ženy, muži to samé a navíc ještě piva :-) )

DSC_0217DSC_0183DSC_0088DSC_0134DSC_0009DSC_0101

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

všechny fotky: zde

100

Jednodenní závody u Benešova

1

A je po závodech. Hartošice2 – závod pražské a středočeské oblasti. Tentokrát jsem jel bez holek.

Z předešlých několika málo závodů a téměř žádných zkušeností jsem se prý „odvážil“ přihlásit do kategorie H35 (stejná trať byla i H21K). O odvaze to rozhodně nebylo. Původně jsem chtěl do příchozích, ale nakonec zvítězila tak trochu zvědavost a chuť vyzkoušet si i něco těžšího a zjistit jak na tom člověk je. A zjištění pro mne nebylo nijak překvapivé.

I když podmínky pro běh nebyly zrovna ideální (s čímž musí každý počítat), přesto jsem neměl dost sil závod dokončit v časovém limitu. Teď sedím nad mapou, studuji trasu a před očima se objevují místa, kudy jsem probíhal. Kroutím hlavou nad tím, proč jsem šel zrovna tudy, proč jsem zrovna tady bloudil, proč…. Ale nad mapou u stolu je to úplně jiný než v mokrém hustníku, na rozblácené cestě, mokrých kořenech… a čas neúprosně letí.

Byla to přesto velká zkušenost. Kondici si musím vypracovat sám, mapu se budu snažit co nejlépe pochopit a velice rád si nechám poradit od těch, kteří již nějaký ten rok běhají (vyhrávají) a mají mnohem více zkušeností.

Až čas dovolí, tak hurá na další závody.

——————————————-

doplněno od Hely:

DSC_0153

Dušan za startem

DSC_0173

Hela po doběhu s předsedou :-)

DSC_0149

Jarda na sběrce

Závody v Kozmicích nabídly příjemný, lehce zvlněný lesík s řadou detailů, kde zelená byla i slušně průběžná, velmi hustá síť cest. Závod byl hodně běhavý, bylo potřeba si hlídat hlavně směr odběhu od kontroly (což se ne vždy úplně přesně povedlo). V první půli dne ještě pršelo (00 startovala Alena v D65, 34 Jarda v H45), později pršet přestalo, ale les zůstával velmi mokrý a při sebězích z kopců i kluzký, a hlavně byla dost tma, což nám dříve narozeným trochu vadilo, neboť bylo špatně vidět do mapy. Lituju Alču a Jardu, kteří používají i brýle, neboť ty byly permanentně i zamlžené. Kolem času 90 startovala Alča v D45 a Jirka v H21L, Dušan a já jsme si počkali až na závěr startovního pole (138 resp.151). Jardovi se na 4.kontrole rozbila buzola (vytekla z ní tekutina, která jaksi zapáchala… no a samozřejmě přestala ukazovat sever, takže si to Jarda dal holt bez buzoly). Dušanovi patří velká pochvala za první „křest“ v soutěžní kategorii H35, první půlku závodu  držel kontakt s ostatními závodníky (z hlediska mezičasů), trať ale byla náročná a podmínky ne zcela ideální, takže nakonec nějaký ten kufr vyrobil, ale kdo z nás to nezná? Gratulace všem, myslím že závody se líbily.

 

GP1

Grand Prix Silesia 2014

3

Po minulých závodech jsem Jardovi slíbila, že příště už ho doma nenechám, a tak jsem ho (pod záminkou „naše dovolená“) vytáhla na čtyřdenní 5-etapový orienťácký zážitek, do blízkosti polských hranic, do okolí Vidnavy, na Grand Prix Silesia. Tyhle závody se pořádají taky už přes 10 let a my na nich nikdy nebyli, protože je to prostě moc daleko.

HaJ SilesiaPřihlášeno bylo téměř 900 závodníků z několika zemí, tak to vypadalo zase na mega akci. Z Jihočechů jsme potkali jen rodinku Tichých.

Drobné potíže začly už první den ráno. V podstatě celou cestu od Prahy až do Vidnavy hustě pršelo, což vyvolávalo pochybnosti, jestli přeci jen nezměnit směr a nejet trávit dovolenou radši jinam. Ale nakonec jsme statečně dojeli, bohužel v nacpaném autě jsem nenašla deštník, takže než jsem odprezentovala, byla jsem „durch“. Start 1.etapy byl až odpoledne, takže když jsem já šla do lesa (po čtvrté hodině), tak díky dešti a pokročilé hodině nebylo do mapy na detaily téměř vidět (alespoň pro nás 40+, co se začíná kazit zrak).

Začínalo se krátkou tratí (v D45A to znamenalo 3,5 km a 18 kontrol). No a hned na první kontrole jsem začla pobíhat jak zmatená včela mezi několika kupkami a 5 jámami a hledat tu správnou. Prostě jiný terén a pár kontrol (nebo pár etap?) mi trvalo, než jsem se s ním srovnala.

Jarda běhal v TK (kratší příchozí), a díky tomu, že každou etapu stavěl někdo jiný, si užil tratě lehké i těžší.

V pátek pršet nepřestalo, a tak jsme lezli nejen do mokrých bot, ale i do vyždímaných dresů, protože každý měl jen dvě sady a závodů mělo být 5. Nic moc. A na start v dešti skoro 2 kilometry. Naštěstí ani Jarda neztrácel dobrou náladu, takže ani já se nenechala rozhodit tím, že jsme při závodě museli překonávat 2 potoky (díky dešti zřejmě širší než obvykle), no šíře 3-4 metry, hloubka max po kolena. Ale stejně jsme byli mokří, tak co.

V sobotu ráno už svítilo sluníčko. Čekaly nás dvě etapy, ráno krátká trať místy v nepřehledném bukovém porostu, tentorkát z větší části umístěné na kamenech (nebo kamenech v hustníku), v závěru zpestřené výstupem na  kopec :-)  Navečer pak sprintík na jámách a rýhách čistým lesem, na 1:5000 (hurá), to si snad užil snad každý. Já teda jo.

JardaZávěrečná nedělní etapa pak byla postavená spíše pro běžce než mapaře, ale díky tomu, že se neběželo v hendikepech , tak i přes ztrátu několika minut (na běhu) jsem udržela 2.místo (byť jen asi o 20 vteřin před třetí).Hela

Jedinou malou nepříjemností na závodech byly popisy pouze na mapách, díky čemuž jsem zjistila, že neudržím v hlavě kód od kontroly ke kontrole, takže na každém postupu jsem mapu rozbalovala 2x…

Domů jsme se rozhodli jet přes Vysočinu mimo dálnice, což byla zřejmě chyba, protože nejen že začlo zase lejt jen co jsme vyjeli, ale cestou v horách jsme potkali i nehodu a ani navigace se příliš nevyznamenala, takže domů jsme dorazili v půl 9 večer totálně mrtví…  Letos už s vícedenníma končíme.

 

logo2014 hsh

H.S.H Vysočina cup 2014

3

Milan E3O minulém víkendu 18-20.7. jsme opět za velkých veder absolvovali další vícedenní závody, tentokrát v Alena E3Salavicích u Jihlavy. Co já pamatuju, tak za posledních 10 let jsou tyhle závody co do počasí vždycky extrémní, buď hrozně leje (častěji) nebo je vedro. Tentokrát tedy bylo na řadě to vedro…  a sjelo se sem úctyhodných 1000 závodníků a něco. Zázemí bylo situováno na rozlehlou louku, pořadatelé přichystali nejen standartní studené sprchy, vodu, ale i nadstandartní (dámské) TOI TOI-ky se splachováním a mytím rukou :-) (škoda že jsem na to přišla až poslední den, pořád jsem chodila do krajního pánského…), dále 3 obrovské stany u občerstvení, které bylo též nadstandarní – kromě klasických klobás každý den dvě dobrá jídla, i spousta studeného pití, dále luxusní školka pro děti i s několika bazénky, spousta prodejců s běžeckýma potřebama (ale kdo by v tom vedru nakupoval…). Sběrka a cíl všechny 3 dny na stejném místě přímo v centru. Jediné co chybělo byl kousek stínu.

Vlastní závody byly fajn, v pátek krátká trať se spoustou kontrol (kolem 20), a první poznatek z lesa:  bílá není čistý les, ale spíš světle zelený, takže spousta škrábanců a prodírání.

V sobotu na klasice se stavitel vyřádil hlavně co do délek tratí, namátkou: D70  4,8 km,  H85 4,3 km – mimochodem čas vítěze (jediný účastník Ríša Samohýl 207 minut), na stejné trati v H80 se čas blížil 100 minutám. Opravdu nechápu proč to nejstarším veteránům stavět tak náročné.  Já a Milan jsme si užili přes 6 km, a Jirka v H21A dokonce přes 12 km. V poledním slunci ve skoro 30 stupních opravdu vyčerpávající…

V neděli se běželo v hendikepech (do 40 minut ztráty na vítěze), Tomastakže jsme si užili i trochu adrenalinu. Tentokrát mě závod vyloženě sednul, a po pokažené sobotě jsem si spravila chuť a stáhla 5 míst. Tomáš po dlouhé době vyrazil do lesa i sám, nejen s holkama v HDR, a hned vyhrál kategorii příchozích.

Výsledky ostatních, kteří dokončili všechny etapy:

David – H14A – 20/ (23)               Hela – D45B- 5/(27)

Jirka – H21A – 27/(51)                Alena – D70- 4/(4)

Milan – H50B – 23/(26)

A jinak ještě běhali: Vendulka a Jolanka v HDR (jen sobota a neděle), Petra v P2 (první etapa byla příliš náročná) a Tomáš v neděli v P1

fotky pátek E1 a neděle E3

 

sedmihori2

Sedmihoří očima nových členů

0

P1360315Dříve než začnu psát o třídenních závodech v Semihoří, na skok odbočím o nějaký ten pátek zpět. Ocitneme se na letošních závodech pořádaných SK Kotnov Tábor (na Kozím Hrádku), kam si naše rodinka přišla vyzkoušet co že to ten „orienťák“ vlastně je. Nějak se nám to zalíbilo a po další zkoušce na Landštejně jsme se do toho vrhli, a to rovnou na třídenní závody v Sedmihoří.

Před tím jsme ještě doma potrénovali naši odolnost při běhu a pak už hurá směr Mířkov. Po příjezdu nás trochu zaskočilo množství aut a stanů v centru dění. Vyhledali jsme táborské „stanové městečko“ a přidali i svůj bivak. Jelikož ještě nejsme nikde registrovaní, poběžíme s Lenkou každý den kategorii „PŘÍCHOZÍ“ (P3, já pak ještě v sobotu P6), Katka kategorii D10 a Anička se vydá na trať „LINIE“ (po fáborkách). Drobná nervozita před závodem opadá hned po prvních metrech startu. To už není čas na nic jiného, než hledat (někdy dobře schované) kontroly. Tratě, které jsme běhali, jsou pro nás zatím tak akorát a jen s obdivem prohlížíme mapy (a výborné časy) „ostřílených“ závodníků z SK Kotnov.P1360506

V sobotní podvečer jsme přihlíželi mimořádné schůzi klubu, kde jsme byli přijati jako řádní členové, za což vám všem ještě dodatečně děkujeme. Snad nebudeme dělat barvám SK Kotnov ostudu při dalším „bloudění“ v různých koutech naší vlasti. Věřím, že se budeme jen a jen zlepšovat a pokud nepřekročíme „bludný kořen“ (do nedělního běhu jsem nevěřil v jeho existenci) jako se to povedlo Lence, pak možná někdy v daleké budoucnosti budeme stejně dobří jako vy ostatní.

Co dodat. No bylo nám s vámi krásně. Díky … Dušan

fotky: zde

logo2

Přestěhování stránek

0

V noci na dnešek došlo k opětovnému (a já pevně doufám, že poslednímu) přestěhování našich oddílových stránek.

Tentokrát na adresu http://kta.moxo.cz.

Důvodem pro přestěhování byly vesměs technické problémy s předchozím hostingem php5 a také nedostatek místa na daném hostingu.

Ze staré adresy http://kta.php5.cz poběží přesměrování, dokud se nová adresa dostatečně nezažije. Jedinou komplikací je tedy zapamatování si nové adresy, za což se omlouváme.

Go to Top